Sibila Safír

Sibilka se narodila u Renči Žofkové a když jsem si ji v létě u ní vyzvedávala byla Renča plná plánů do života. Na podzim už Renča nebyla, nelítostná nemoc ji zpřetrhala všechny sny a odvedla ji z tohoto světa. Sibilka také neměla dlouhý život, natahovala se z ubikace za jídlem a spadla z jednoho metru na podlahu - prkna a koberec. Nic nenasvědčovalo tomu, že si ublížila. Bohužel přestala polykat. Na rengenu doktor nenašel žádný problém. Nasadil léky na bolest, atb, dokrm, ale navzdory intenzivní péči to Sibilka ve dvou a půl letech vzdala. 

Marfuška Permoník

Dcera Fufínka a Pamelky. Ve čtyřech letech začala mít problémy s pohybem zadních nohou. Následný rentgen odhalil, že zdědila po Fufínkovi osteodystrofii a má na těle několik starých zhojených zlomenin. Musela mít celoživotní bolesti a přitom to nikdy nedala najevo. Doktor ji hned po rentgenu uspal. 

Nejmilejší morče, co u nás kdy bylo. Bohužel jen krátce, než ho zavraždila kuna. Velké štěstí v neštěstí je, že s Jenny stihnul zplodit dva potomky, přičemž synek Growth Samuel Permoník zůstává působit v naší CHS. 

Když se Šimlik se svým sourozencem narodili, byla Uschka už roční samička a byl to její první porod. Nebyl úplně snadný a po porodu Uschka neměla mléko. Mláďata se pod ní snažila dostat k potravě, ale ona měla cecíky úplně suché. Hned ráno jsem běžela k veterináři a donesla si mlíčko Beaphar pro koťátka. Kluky jsem si brala i s Uschkou do práce a každou chvilku je krmila, ale kluci neprospívali. Cestování nedělalo dobře hlavně Uschce a tak po dvou dnech jezdili jen kluci. Koupila jsem ze zoufalství v lékárně homeopatický přípravek pro spuštění laktace, ale byl pro lidi, říkala jsem si, že to máme se zvířaty stejné a lila jsem to do Uschky. Hledala jsem pomoc i u chovatelek, ale nikdo mi neporadil nic lepšího, než Borisovku. Až paní Wimmerová - Cavia Carnea řekla, ať koupím Hollandii(přidala jsem do ní tučný tvaroh a Glukopur) a najednou kluci začali pít trojnásobné množství a začali přibývat. Když jsem nebyla v práci, starala se o ně mamina, ačkoliv nekojila(krmila jsem já), starala se dobře a najednou jsem si po deseti dnech všimla, že je něco jinak - ano ta holka najednou prcky kojila. Jestli to způsobila homeopatika, nebo neustálá stimulace mláďaty nevím, ale světe div se, stal se zázrak. A jelikož Šimlik byl nádherný zůstal doma a působil v chovu víc než rok, až ta zatracená nemoc jeho krátký život ukončila - viz Novinky. Nechala jsem si po něm jeho poslední dcerku Barunku, co měl s Ozankou a budeme doufat, že po něm nezdědí jeho problémy s močovými kameny.

Bráška Zverimex

Bráška měl trošku drsný start do života. Jeho ..chovatelka,, nevěděla, jak se mláďat zbavit a tak dva samečky - brášky, odnesla do zverimexu. A jelikož to bylo v prosinci, tak je asi moc dobře nekrmila a ve zveráku už nedostali vůbec nic s vit C. Našla jsem je tam tak zubožené, že malému bráškovi už navzdory čtrnáctidenní intenzivní léčbě nebylo pomoci. Pokročilé kurděje likvidují klouby a to i klouby čelistí a pokud je zdeformují tak, že zuby už správně nedoléhají, nemá morče mnoho šancí na život.
Velký bráška, alias Bráška měl větší štěstí, sice se léčil několik měsíců na všechno možné, protože nedostatek Céčka také způsobuje ztrátu imunity, ale dnes je z něj statný samec a umí si život náležitě vychutnat. Na první fotce je mladý Bráška po 14 dnech léčby, ještě pořád vypadá jako zombie, ale je to mnohem lepší stav, než v jakém přišel. Na další už je zdravý a spokojený. Působil u nás rok a půl a dal nám nádherná mláďata, jeho synek Šimlik bohužel umřel a bude nám moc chybět. O Brášku ale strach nemám, je v dobrých rukou.

Dostala jsem novou zprávu, že Bráška umřel na konci roku 2018 na přerostlé stoličky. Snad moc netrpěl.